22 let na trhu autoopravárenství

Závodní paliva pro mistrovství světa v rallycrossu

Pokračování článku najdete v časopisu AutoEXPERT 7+8/2017.

 

<cervena>

NA AKTUÁLNÍ TÉMA

PALIVA

 

Text: Dan Vrtiška

Foto: archiv redakce

 

Závodní paliva pro mistrovství světa v rallycrossu

Ačkoli je rallycross (WRX) do jisté míry tradiční disciplínou motoristického sportu, povýšením do kategorie mistrovství světa vzrostla jeho prestiž natolik, že začíná dosahovat úrovně nejproslulejších motoristických závodů v čele s formulí 1. V souvislosti s touto změnou je pro všechny závodní vozy předepsán stejný typ paliva od jednoho dodavatele. Co to v praxi pro závodní týmy znamená, popisuje v tomto článku Ing. Dan Vrtiška z Ústavu technologie ropy a alternativních paliv VŠCHT PRAHA.

 

 

Povýšení závodů z kategorie mistrovství Evropy na mistrovství světa s sebou přineslo několik změn, přičemž jedna z nich se týká použitého paliva.

 

Stejné palivo – „stejné“ možnosti

Od sezony 2014 totiž musí všichni účastníci používat stejné palivo, konkrétně pak palivo dodávané společností P1 Racing Fuels, která vyhrála výběrové řízení na dodávku paliva pro roky 2014–2016. Protože tato společnost zvítězila i ve výběrovém řízení na sezony 2017–2019, bude výhradním dodavatelem paliva pro tyto závody i v následujících letech. Zvolení strategie jednotného paliva pro všechny účastníky šampionátu je v oblasti motorsportu zatím spíše výjimkou. Vychází však z celé koncepce pořádání závodů v rallycrossu. Ta spočívá v těsném kontaktu diváků se závodníky, jejich vozy a obecně celým zázemím jednotlivých týmů. Diváci totiž mohou během celého závodního víkendu procházet depem, které je tvořeno stany jednotlivých závodních týmů, a mohou tak sledovat veškeré práce prováděné na závodních automobilech během příprav.

Přítomnost diváků v těsné blízkosti závodních automobilů však s sebou přináší zvýšené bezpečnostní riziko, což je jeden z důvodů, proč byla zvolena strategie jednotného paliva. Ačkoli musí účastníci závodů používat určené palivo, nesmějí si ho sami tankovat. K tomuto účelu je při každém závodě zřízena speciální tankovací stanice, kam si všichni závodníci podle potřeby jezdí doplnit palivo (mnohdy i desetkrát za závodní víkend). Tato stanice je obvykle umístěna mimo prostor, ve kterém se pohybují diváci, nebo je alespoň od tohoto prostoru přiměřeně oddělena. Hlavní důvod unifikace paliva však spočívá ve vyrovnání příležitostí jednotlivých závodníků, a to alespoň co se týče použité pohonné hmoty.

 

Specifikace paliva

Požadavky na vlastnosti paliva jsou určeny specifikací Mezinárodní automobilové federace (FIA), pod jejíž záštitou se tyto závody pořádají. Tato specifikace se v mnohém shoduje se současně platnou normou EN 228, která předepisuje hodnoty kvalitativních parametrů automobilových benzinů pro běžné použití.

Jedním z hlavních rozdílů mezi specifikací FIA a normou EN 228 je horní limit pro hodnoty oktanových čísel v případě požadavků na závodní palivo. Zatímco u běžných automobilových benzinů není důvod tento parametr limitovat, protože dodavatelé obvykle nemají zájem nabízet produkty s vyšším oktanovým číslem, než je nutné, u závodních paliv se výrobci snaží nabídnout palivo umožňující poskytnout maximální výkon. Horní limity oktanových čísel pak mají za úkol ambice výrobců trochu korigovat.

Dalším rozdílem je absence požadavku na alespoň minimální obsah složky pocházející z obnovitelných zdrojů, v současnosti tedy nejčastěji na bázi etanolu. Nutno však podotknout, že tomu tak není u všech specifikací závodních paliv a např. palivo pro formuli 1 biosložku obsahovat musí.

Posledním rozdílem stojícím za zmínku je limitace obsahu dusíku v palivu. Ačkoli se v běžných automobilových benzinech s dusíkatými sloučeninami téměř nesetkáte, u závodních benzinů se mohou látky obsahující ve své molekule dusík používat mimo jiné jako zvyšovače oktanového čísla. Omezení obsahu těchto sloučenin prostřednictvím limitace obsahu dusíku v palivu je tak prováděno z důvodu snahy o snížení emisí oxidů dusíku, které při spalování paliva vznikají.

 

Kontrola složení paliva

Jak již bylo řečeno, ve všech závodních speciálech se musí používat stejné palivo a jednotlivé závodní týmy ho nesmí nijak modifikovat či aditivovat. K tomu, zda toto pravidlo skutečně dodržují, se na závodech provádí kontrola složení paliva. Tato kontrola probíhá pod taktovkou přítomného komisaře FIA a na jeho rozhodnutí také závisí, kdy a u koho se bude kontrola provádět. Vždy je však prováděna bezprostředně po skončení některé ze závodních jízd (kvalifikace, semifinále, finále). Ke kontrole paliva je využita infračervená spektrometrie pracující v uspořádání ATR (zeslabeného úplného odrazu). Analýza touto metodou sice neposkytuje přehled o obsahu jednotlivých sloučenin, zato je velice rychlá a nenáročná na obsluhu. To umožňuje provést analýzu poměrně velkého počtu vzorků v dosti krátkém čase. Výpočetní software pak okamžitě provede porovnání měřeného vzorku paliva s referenčním palivem a hned je tak možné podat zprávu o výsledku kontroly. V případě, že je odhaleno palivo, které svým složením neodpovídá referenčnímu palivu, jsou odebrány další vzorky tohoto paliva. Jeden je odeslán na detailní analýzu, druhý si nechá tým závodníka pro případné napadení výsledků analýzy prvního vzorku. Třetí vzorek zůstává zapečetěn pro případ, že by bylo nutné provést analýzu v jiné laboratoři než v případě prvního vzorku. Pokud detailní analýza potvrdí, že chemické složení analyzovaného vzorku neodpovídá složení referenčního paliva, je daný závodník dodatečně ze závodu diskvalifikován.

 

<do ramecku na konci clanku>

Letos je to přesně padesát let, kdy v anglickém Lydden Hillu rallycross vznikl. Nicméně až od roku 2014 se jezdci mohou pyšnit tím, že se účastní šampionátu světového významu, tedy mistrovství světa. Nic na tom nemění ani fakt, že se většina závodů pořádá na evropské půdě a téměř všichni účastníci pocházejí ze starého kontinentu. Jednou z výjimek je Američan Ken

Block, mimo jiné známý svými videi, kde se svým autem provádí dosti odvážné kousky. Dalším mimoevropským účastníkem je Blockův krajan Tanner Foust, moderátor americké verze motoristického magazínu Top Gear. Ten ale na rozdíl od Blocka nenastupuje do všech závodů.

 

Elitní rallycrossoví jezdci však, tedy alespoň podle výsledků, pocházejí z Evropy. Za zmínku stojí především jména ostřílených závodníků, jakými jsou Nor Petter Solberg, Švéd Mattias Ekström a asi nejslavnější účastník Francouz Sébastien Loeb. Všichni zmínění jezdci dříve dosahovali úspěchů např. při závodech rally. Protipólem k mnohaletým zkušenostem těchto závodníků je dravé mládí, které reprezentují např. Švéd Johan Krisstoffersson, Nor Andreas Bakkerud nebo bratři Timmy a Kevin Hansenové, synové mnohonásobného evropského šampiona Švéda Kennetha Hansena. Ačkoli na titul mistra světa zatím dosáhli pouze zkušení jezdci (2× Petter Solberg a 1× Mattias Ekström), konkurence jim narůstá sezonu od sezony.

 

Všichni zmínění jezdci usedají do závodních speciálů nazývaných Supercars, které se vyznačují přibližně 600 koňskými silami a zrychlením z 0 na 100 km/h pod dvě sekundy. Kalendář této kategorie obvykle čítá dvanáct závodů, pořádaných od dubna do října. Vybrané závody jsou pak obvykle doplněny účastí současně probíhajícího mistrovství Evropy, kde kromě divize Supercars nejdeme i výkonově slabší vozy z kategorií Touring Cars a Super 1600. V seznamu účastníků poslední zmíněné kategorie můžete najít i několik českých jezdců. Kalendář mistrovství Evropy je oproti tomu světovému poněkud volnější a čítá 5–6 závodů.

<konec ramecku>