22 let na trhu autoopravárenství

Vyznáte se v legislativě pro lakování vozidel?

 

Pokračování článku najdete v časopisu AutoEXPERT 4/2019

<cervena>

Na aktuální téma

Legislativa

 

Text: Tereza Hlavsová

Foto: archiv

 

Vyznáte se v legislativě pro lakování vozidel?

Od 1. ledna 2017 platí novela legislativy pro autoopravárenské lakování. I když tuto skutečnost většina z vás ví, přesto se často ptáte na praktickou interpretaci zákona. Oslovili jsme proto Mgr. Ing. Terezu Hlavsovou z Ministerstva životního prostředí, která v tomto článku pro jednodušší přehled komentuje hlavní body zákona a související vyhlášky týkající se autoopravárenství.

 

 

Novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (novela č. 369/2016 Sb. s účinností od 1. 1. 2017), dále jen „zákon o ochraně ovzduší“, upravuje možnost používání vybraných výrobků pro opravy nátěru silničních vozidel s vyšším obsahem těkavých organických látek (VOC), než stanovuje legislativa ochrany ovzduší v provozovnách autolakoven – opravárenství. Distributoři i zpracovatelé takových výrobků musí dodržovat stanovené povinnosti, aby se vyvarovali případných postihů.

 

Distributoři VOC

Povinnosti pro právnické nebo podnikající fyzické osoby, které dováží nebo poskytují k dispozici jiné osobě výrobky pro opravy nátěru silničních vozidel obsahující těkavé organické látky (VOC), a dále povinnosti pro osoby používající tyto výrobky jsou uvedené v § 18 zákona o ochraně ovzduší a ve vyhlášce č. 415/2012 Sb.

 

Základní povinností distributorů vybraných výrobků pro autoopravárenské lakování je zajistit, aby obsah těkavých organických sloučenin v těchto výrobcích nepřesahoval limitní hodnoty pro obsah VOC, které jsou stanovené v prováděcím právním předpisu zákona o ochraně ovzduší, ve vyhlášce č. 415/2012 Sb., v příloze č. 7.

 

Limity obsahu VOC a výjimky

Existuje však výjimka (dle § 18 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší), kdy tyto vybrané výrobky mohou obsahovat více VOC, než je stanovená limitní hodnota ve vyhlášce. Toto překročení je obecně přípustné u výrobků, které se prodávají pouze k výlučnému použití ve stacionárních zdrojích vyjmenovaných pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší, kterým bylo krajským úřadem vydáno povolení provozu a které mají stanoveny specifické emisní limity nebo emisní stropy.

 

Novelizované znění zákona o ochraně ovzduší v § 18 odst. 4 uvádí zákaz používání vybraných výrobků s vyšším obsahem VOC v jiných stacionárních zdrojích, než do kterých je povolen jejich prodej. To znamená, že provozovny autolakoven – opravárenství, které jsou zdroji uvedenými pod kódem 9.10. „přestříkávání vozidel – opravárenství s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,5 t za rok nebo větší“ v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší (tzv. vyjmenované zdroje), mohou vybrané výrobky s vyšším obsahem VOC nakupovat, a tedy také používat. U menších provozoven, ve kterých je celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel menší než 0,5 t za rok (tzv. nevyjmenované zdroje), není používání těchto výrobků s vyšším obsahem VOC povoleno a nemohou jim být poskytnuty.

 

Pro provozovny kódu 9.10. „přestříkávání vozidel – opravárenství“ dle přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší stanovuje vyhláška č. 415/2012 Sb. v příloze č. 5 bodu 4.3. podmínky provozu. Zde je stanoveno, že pro činnost „Nanášení nátěrů na silniční a kolejová vozidla nebo na jejich části prováděné jako součást oprav, konzervace nebo dekorace vozidla mimo původní výrobní zařízení“ bod 4.3. písm. a) přílohy č. 5 vyhlášky č. 415/2012 Sb. je používání vybraných výrobků s vyšším obsahem VOC zakázáno. Od 1. ledna 2014 pro tuto činnost není platný specifický emisní limit, ale technická podmínka provozu, dle které musí být používány výhradně vybrané výrobky, které splňují limitní hodnoty obsahu VOC stanovené vyhláškou č. 415/2012 Sb., byť se při spotřebě organických rozpouštědel 0,5 t/rok nebo vyšší jedná o činnost vyjmenovanou dle přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší. Tato technická podmínka se nevztahuje na ostatní činnosti uvedené v bodu 4.3. přílohy č. 5 vyhlášky, pro něž nadále platí specifický emisní limit, a tedy i možnost používání vybraných výrobků s vyšším obsahem VOC podle § 18 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší.

 

Evidence, označování a sankce

V § 23 a v § 25 odst. 6 a 7 zákona o ochraně ovzduší jsou stanoveny přestupky a k nim odpovídající pokuty za nezákonné používání a distribuci těchto vybraných výrobků s vyšším obsahem VOC.

 

Osoba prodávající výrobky s vyšším obsahem VOC je povinna vést evidenci o množství a druhu prodaných výrobků, osobách, kterým byl tento výrobek prodán, s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a adresy fyzické osoby nebo názvu a adresy právnické osoby včetně adresy a identifikačního čísla provozovny přiděleného prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností. Tuto evidenci je prodávající povinen uchovat pro účely kontroly Českou obchodní inspekcí po dobu pěti let. Pokud kupující výrobků s vyšším obsahem VOC neposkytne všechny identifikační údaje, nesmí prodejce takové osobě tyto výrobky poskytnout, jelikož by tak neplnil povinnost vedení evidence a byl by vystaven riziku uložení pokuty.

 

Povinnost označování výrobků pro opravy nátěru silničních vozidel způsobem stanoveným v § 23 vyhlášky č. 415/2012 Sb. zůstává beze změny. Jde především o uvádění údajů o obsahu VOC (a dalších povinných údajů) na štítku výrobku (§ 23 odst. 4 vyhlášky) a dále, pokud jde o výrobky s obsahem větším než 3 % hm. VOC, které se používají při činnostech uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, je povinnost označovat tyto výrobky na štítku nebo v průvodní dokumentaci (bezpečnostní či technický list) údaji o obsahu VOC (§ 23 odst. 6 vyhlášky).

 

Vozidla spadající do „limitů“

Silniční vozidla jsou dle směrnice 2007/46/ES motorová vozidla s alespoň čtyřmi koly a nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 25 km/h (osobní automobily, autobusy, trolejbusy, nákladní automobily, vozidla zvláštního určení, jako jsou např. obytné automobily, pancéřovaná vozidla, sanitní a pohřební automobily a jiné), a dále přípojná vozidla bez vlastního pohonu konstruovaná tak, aby mohla být tažena motorovým vozidlem (přívěsy, návěsy, vozíky). Za kolejová vozidla jsou považovány vlaky, tramvaje, metro.

 

Traktory a „speciály“ jinak

Pro činnost „přestříkávání vozidel – opravárenství“ nejsou za vozidla považovány zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla, dvoukolová a tříkolová motorová vozidla a čtyřkolky, pásová vozidla. Nanášení nátěrů na vozidla, která nejsou považována za silniční ani kolejová z hlediska činnosti „přestříkávání vozidel – opravárenství“, je řazeno jako činnost Aplikace nátěrových hmot dle kódu 9.8. přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, které mají podmínky provozu stanovené v bodu 4.1. přílohy č. 5 vyhlášky č. 415/2012 Sb.

 

V případě této činnosti jako zdroje vyjmenovaného dle přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, kterému bylo krajským úřadem vydáno povolení provozu a který má stanoven specifický emisní limit nebo emisní strop, je možné použití výrobků s vyšším obsahem VOC, než stanovuje vyhláška č. 415/2012 Sb. pro opravy a přestříkávání vozidel v příloze č. 7 vyhlášky, přičemž musí být dodržovány specifické emisní limity stanovené pro tuto činnost.

 

Jak je tomu u historických vozidel?

Ze všech výše uvedených povinností nejsou žádné výjimky pro historická vozidla. Nejsou ani žádné výjimky podle způsobu balení vybraných výrobků, tedy není rozdíl, zda jde o plechovku, či sprej.