22 let na trhu autoopravárenství

Cestujeme po Evropě – provozní kapaliny

Pokračování článku najdete v časopisu AutoEXPERT 7+8/2019

 

<Zelená>

Technologie

Provozní kapaliny

 

Text: Jan Skolil

Foto: archiv společnosti CLASSIC Oil

 

Cestujeme po Evropě – provozní kapaliny

 

Globalizace současných vozidel v kombinaci s asistenčními službami vyřeší asi většinu potíží současného motoristy v zahraničí. Na druhou stranu doplňování provozních kapalin provádí mnozí stále svépomocí. Jaká úskalí při tom mohou nastat v některých přímořských destinacích, zvolíte-li tekutinu místního původu, nastíní v tomto článku Jan Skolil ze společnosti CLASSIC Oil.

 

Výrobci automobilů i provozních kapalin neustále vylepšují své produkty a kromě spotřební kapaliny do ostřikovačů a AdBlue možná většina motoristů jiné tekutiny nedoplňuje. Proti tomuto trendu jde trochu globální oteplování, které na základě fyzikální zákonitosti odpařování kapalin podporuje (vyšší teplota = vyšší tenze par nad kapalinou). Níže naleznete výčet několika přímořských destinací, se kterými má autor článku největší zkušenosti. S trochou nadsázky se podělil o své zkušenosti s kontrolou kvality místních provozních kapalin. Výčet určitě nelze brát za vypovídající, neboť bez denního kontaktu s příslušným trhem je výběr produktů ovlivněn nahodilostí při jejich vlastní koupi.

 

Chorvatsko

Nejčastější letní destinací našinců je samozřejmě Chorvatsko, vozidlem zvládnutelné za jediný den. Ze všech zde vyjmenovaných států zde mají dle mého názoru asi i nejpitelnější pivo. Nevím, jestli to spolu souvisí, ale podobný názor mám i na zdejší provozní kapaliny. Vládnou jim samozřejmě velké zahraniční koncerny a v čerpacích stanicích je obrovský výběr kapalin, který se u nás objevoval tak před deseti lety. To však nemusíme říkat o jejich nemrznoucích kapalinách a olejích – zde všechna čest. I přes toto pozitivní konstatování jsme při služební cestě v Chorvatsku uskutečnili nákup nejpodlejší chladicí kapaliny v mé profesní historii. Šlo o privátní značku, za kterou se však skrývá lotyšský výrobce s ruským vlastníkem. Detaily o tomto podvodu naleznete v kapitole o pobaltských státech.

 

Bulharsko

Dorazit do Bulharska vlastním vozidlem vyžaduje i dnes velkou odvahu, tu, kterou mívali naši rodiče a prarodiče při cestě za vysněným mořem. Bohužel azbuka je nám dnes již velmi vzdálená a luštění obsahu etikety místní provozní kapaliny nepřidá ani pro nás atypická deklarace hmotnosti místo objemu. Nicméně i tak očekávejte u bulharské tekutiny téměř jistě podplnění. My jsme u každého ze čtyř kupovaných vzorků našli obvykle nižší hmotnost asi o 10 %. Klamání spotřebitele dále pokračuje v nereálné nezámrznosti u ostřikovacích i chladicích kapalin a věřit nemůžete ani deklarovanému obsahu složek. U všech chladicích kapalin z fotografie místo deklarovaného obsahu etylenglykolu nalezl plynový chromatograf jako dominantní složku glycerin, v jednom případě dokonce surového původu (s nečistotami z řepky). Automobilové tekutiny z Bulharska tedy opravdu ne.

 

Rumunsko

Tento východobalkánský stát má sice pouze jedinou dálnici, ale provozní kapaliny oproti většině zde uváděných států asi nejkvalitnější. Můžeme za tím hledat více důvodů, jedním z nich může být i historická orientace Rumunů (např. oproti sousednímu Bulharsku, Moldávii nebo Srbsku) na západ. Většina chladicích kapalin se zde ještě prodává téměř jako bezvodý koncentrát, nebo maximálně s 10–15 % vody jako ekonomičtější varianta. Olejům zde sice vládně mnoho privátních značek, např. i XT Oil českého ELITu, ale všechno většinou odpovídá tomu, co je na etiketě. Alespoň my a naše laboratoř máme takové zkušenosti. Rumunské provozní kapaliny jsou také jedny z mála zahraničních, které bych se nebál nalít do svého automobilu.

 

Polsko

Polskému trhu petrochemie dominuje několik místních rafinerií, které nabízejí i vlastní škálu provozních kapalin. Naštěstí to není u těchto tekutin jako se známými kauzami o masu, a tak lze až na výjimky jejich kapaliny do vlastního vozidla doporučit. Polskému trhu však vládnou u nemrznoucích směsí již předředěné verze (převážně -35 °C), a proto hned nejásejte, pokud po přepočtu kurzu měny narazíte na výhodnou koupi. Chceme-li zmínit alespoň jedno polské faux pas v oblasti chladicích kapalin, je to dvojice „plynu do chlodnic“ PLATINUM, kde jsou oba výrobky růžové. Pokud by šlo o G12 a G13, nebylo by to nic vadného. Protože však jde v jednom případě o typ G11 pro zánovní vozidla, který má být, jak všichni dobře vědí, modrozelený, je to chyba. Zvláštní na tomto matení je, že se tato chyba objevuje jen na verzi produktů s českou etiketou prodávaných u největší sítě našich čerpacích stanic. A nejde bohužel o raritu, ale o plošně prodávané produkty.

 

Lotyšsko a Litva

Ačkoliv pobaltské státy nevládnou asi v žebříčku dovolenkových destinací u moře, díky aktuálně rozsáhlé výstavbě dálnic v Polsku se stávají motoristicky dostupnější a s jednodenním přespáním se dá dorazit vozidlem až do Estonska. Mnohem zajímavější škálu provozních kapalin však nabízejí jeho dva jižnější souputníci. Litva je relativně bohatá na nabídku čerpacích stanic, zvláště na okresních silnicích. Většina provozních kapalin se pohybuje v široké paletě různých výrobců, s převahou polského a ruského původu. Nicméně dohledat většinou na vícejazyčné etiketě provozní kapaliny plnění nějaké normy nebo výkonnostní třídy je věc téměř nemožná. Kvalita nakoupených vzorků z Litvy ale byla laboratoří vyhodnocena jako vyhovující. Mnohem horší je to však s jedním lotyšským výrobcem, většinou se skrývajícím za různými privátními značkami. Jeho neuvěřitelné vzorky chladicí kapaliny nejen že měly teplotu vzplanutí 40 °C, ale dle plynového chromatografu i obsah 7–8 % toxického metanolu (na etiketě uváděného jako etanol). V současnosti jsou tyto kapaliny ve spolupráci s českou ČIŽP kontrolovány příslušným lotyšským úřadem pro chemickou bezpečnost.

 

Pokud byl proveden letní servis vozidla, neměli byste asi kromě letní ostřikovací kapaliny žádnou motoristickou tekutinu během dovolené v zahraničí potřebovat. Kdyby však měla tato situace nastat, je dobré mít na základě zkušeností zde uvedených raději českou provozní kapalinu s sebou. A není toho potřeba moc, litr oleje na doplnění a destilovanou vodu, kterou vyřešíte jak odpar v chladicí soustavě, tak nakonec i ostřikovaní předního skla. Ostatnímu se raději při cestách za mořem na sever i na jih vyhněte. Přístup k normám a deklarování toho, co je uvedeno na etiketě a ve skutečnosti uvnitř, je v některých těchto státech dosti svérázný.

 

<Popisky obr.:>

Obr. 1: Chorvatsko – nabídka kapalin v Chorvatsku je někde až neuvěřitelně široká.

Obr. 2: Bulharsko – bod tuhnutí -74 °C nelze získat z žádného glykolu ani glycerinu.

Obr. 3: Rumunsko – XT Oil, českou privátní značku olejů, pořídíte bez problémů v celém Rumunsku.

Obr. 4: Polsko – polské verze Platinum jsou v pořádku, české jen v růžové variantě?

Obr. 5 <prosim Obr 5a + Obr 5b pohromade>: Pobaltí – Pilot obsahuje nikoliv hořlavý etanol, ale toxický metanol.