22 let na trhu autoopravárenství

Pokračování článku najdete v časopisu AutoEXPERT 3/2019

 

Vážená redakce AutoEXPERTU,

po dlouhé době jsem si opět předplatil váš časopis a jsem velmi rád, že jsem tak učinil. Díky za vaši práci, kterou děláte naprosto skvěle. Celý časopis jsem přečetl jedním dechem a těším se na další. Chtěl bych se s vámi podělit o své zkušenosti z oblasti autoopravárenství a trochu tím reagovat na vaše články, co se týče budoucnosti nezávislých servisů.

Vlastním maličký rodinný autoservis v Praze-Štěrboholech. Ve vašich očích budu působit asi spíše jako „garážista“ než jako majetný podnikatel. Začal jsem svou autoopravárenskou činnost již na střední škole, kdy jsem kamarádům a známým opravoval auta na ulici (doslova). Postupem času si služby žádalo čím dál více lidí a já jsem se přestěhoval z parkoviště do maličkaté garáže. Ta byla bohužel v zástavbě rodinných domů a lidé si stěžovali na hluk a počty zaparkovaných aut. Následně se mi při studiích na vyšší odborné škole naskytla možnost jít do velké haly napůl s člověkem na doporučení. To se zdálo jako velká příležitost a já jsem jí využil. Nakonec jsem shledal, že to byla největší chyba, kterou jsem mohl udělat, a jsem rád, že je toto období za mnou s ne příliš velkými ztrátami.

Takže po dokončení studia a absolvování závěrečných zkoušek na VOŠ jsem hledal nové působiště. To jsem našel v již zmíněných Šterboholech – přímo na Průmyslové ulici. A byl jsem opět na začátku, prázdná dílna, nové možnosti a svoboda ve smyslu prostoru jen pro mne samotného. Nyní je to přes čtyři roky, co zde působím, dílna je kompletně vybavená, čistá a účelně zařízená. Samozřejmě veškeré úpravy probíhaly postupně a mnohdy zdlouhavě. V průběhu let se zvyšuje i můj „hospodářský růst“ a musím konstatovat, že od nastěhování jsem urazil velký kus cesty.
Nicméně právě teď se nacházím na mrtvém bodě a prakticky před krachem. Zásadní podíl na momentální špatné situaci má hlavně ten fakt, že jsem se z garážisty a lidových cen snažil udělat podnik na úrovni s velkou přidanou hodnotou pro zákazníky ve smyslu velmi kvalitní práce a nadstandardních služeb. Bohužel se to setkalo s odlivem některých stálých zákazníků a těžkým hledáním nových.

Dnes už prostě nestačí dělat věci svědomitě a dobře, dnes už hlavně musíte umět věci prodat. A to bude nejspíš můj problém, nejsem obchodník a neumím lidem nutit věci, které nepotřebují. Vždy provádím opravy úplně stejně, jako bych je dělal na svém autě, vše poctivě čistím, mažu a předcházím drahým opravám preventivními výměnami dílů, které vím, že odejdou. Neměním zbytečně nahodilé díly a vždy se snažím diagnostikovat příčinu závady, a ne její důsledek. Dále se snažím naslouchat zákazníkům a řešit věci, které by uvítali. Takže i při své maličkosti přijímám platební karty, na webových stránkách uvádím pravdivý detailní ceník, zákazníci se mohou ke mně do servisu objednat on-line přes webové stránky, vždy před započetím prací vypracovávám detailní kalkulaci na danou opravu, v případě zájmu zákazníky odvážím na nejbližší metro a nabídnu kávu nebo čaj. Očividně to ale není dost. Stálí zákazníci si na to již zvykli jako na standard a noví to neocení, jelikož jediné, co je zajímá, je cena opravy. Ano, důvodem je fakt, že ke mně jezdí většinou stará auta (cca 15 let) typu Octavia první generace. Novější přijedou zřídka (cca 10 let). Nejnovější nejezdí vůbec nebo jen na přezutí. Do starých aut lidé nechtějí dávat peníze vůbec, a když ano, tak chtějí jen nejlevnější díly, na kterých je malá marže a mnohdy ani nepasují. Nová auta jsou dostupnější a starých neubývá. V čtyřčlenné rodině jsou běžně čtyři a více aut. Mohu vám říct, že jsem se za ty čtyři roky změnil z optimisty vyhledávajícího nové příležitosti na naprostého skeptika v oboru autoopravárenství. Pokusím se zde vysvětlit několik hlavních faktů, proč si myslím, že nezávislý servis jako takový skončí:

  1. Servisů je moc – máme v ČR přeservisováno. Velká konkurence tlačí cenu neuvěřitelné dolů a neodborné, špinavé dílny, kašlající na předpisy, kazí trh svými cenami. Stát absolutně nereguluje a nekontroluje počty servisů, a tak si každý druhý strejda otevře „servis“ v garáži u domu a dělá za pětinovou cenu. Zákonné předpisy neřeší, kvalita práce je tristní. Bohužel zákazníci neumí srovnat kvalitu opravy. Srovnávají pouze cenu a nekvalitní díl nebo zfušovaná práce se zpravidla projeví až po delším časovém úseku. Jediné, co nám zbývá, je marketing a umět prodat svou kvalitu nad fušerstvím. Je to ale boj s větrnými mlýny.
  2. Ceny náhradních dílů – druhovýroba zdražila na nesmyslné cifry, hlavně u velkých dodavatelů. Kolikrát je originál levnější nebo jen o málo dražší. Jenže na originálu i po registraci máme malé marže kvůli malému odběru. E-shopy s náhradními díly, to je kapitola sama pro sebe. Došlo k totálnímu zkažení cen a zákazníci mají tendenci si vozit díly vlastní. Zásadně dovezené díly nemontuji a divili byste se, jak to stále zákazníci zkoušejí. Alespoň jednou týdně řeším nevyhovující ceny dílů jak u stálých, tak u nových zákazníků.
  3. Autorizované servisy – za posledních několik let šly tvrdě do oblasti oprav starých aut. Srazily ceny pro starší auta a lákají na levné opravy. V povědomí lidí je stále autorizovaný servis to nejlepší, co si mohou v autoopravárenství koupit. A když nabídne levnější kalkulaci než já jako malý nezávislý? Tomu nelze konkurovat, i když je smutná realita, že ve výsledku tam zákazník zaplatí mnohem víc a bude velmi naštvaný. Bohužel to už mi ten byznys nevrátí a zase jsem přišel o dalšího zákazníka.
  4. Výrobci aut – chtějí, aby jejich auta jezdila pouze do autorizovaného servisu a po skončení jejich krátké životnosti se rovnou zlikvidovala. Nová auta jsou velmi náročná na speciální vybavení i při běžných úkonech. Výměna čelního skla s kamerou, seřízení geometrie kol s radarem, on-line diagnostika a mnoho dalších jsou malé hřebíky do rakve nezávislých servisů. Autorizovaný servis na ty přístroje vydělá, nezávislý nevydělá ani na jeden, a to by musel mít pro každou automobilku jiný.
    Velkým milníkem v tomto jsou elektro- a hybridní vozy. Tady výrobce nezaspí a naláduje auta přesně těmito prvky, aby garážista, jako jsem já, ani nevyměnil žárovku.
  5. Leasingovky a pojišťovny – operativní leasing mi ukradl již několik stálých zákazníků. Někteří jezdí už jen na přezutí, a někteří ani to ne. Ve všech smlouvách je daný pouze autorizovaný servis. Pojišťovny mají své smluvní partnery na řešení škodních událostí jak v řadách autorizovaných servisů, tak nezávislých. Ale nezávislé servisy jsou pouze ty velké, většinou v nějaké síti franšízových servisů. Ty už také nejsou tak úplně nezávislé a podmínky jim diktují velké korporáty. Mě jako smluvního partnera žádná pojišťovna nechce právě kvůli velikosti.

 

  1. Záruční vozy – ty bohužel také nemohu servisovat. Proč? Z právního hlediska máme přece tzv. blokovou výjimku – legislativní úpravu Evropské komise č. 461-2010, která umožňuje údržbu vozidel v záruce nezávislým servisům bez ztráty záruky. Bohužel to platí pouze na zákonnou záruku, tj. dva roky po prodeji, pokud auto není koupené na IČ. Další jakékoliv prodloužené záruky mají své vlastní smlouvy, ve kterých je jasně dáno, že servisovat bude jen autorizovaný servis. A díky prodlouženým servisním intervalům na dva roky a 30 000 km se přesně první servis dělá až v prodloužené záruce. Navíc díky rostoucím průšvihům kvůli výrobním vadám na drahých částech vozidel nemá cenu o čemkoliv spekulovat. Už vidím, jak bude zákazník reklamovat poškozený motor v autorizovaném servisu, kde si to auto ani nekoupil a nikdy tam nebyl na servisu. Servisní knížka, ať už papírová, nebo elektronická, bude orazítkovaná ode mě a směle toho zákazníka vyprovodí ze dveří. A na koho bude asi zákazník řvát, že mu neuznali záruku? Výrobci mají armády právníků, aby mě „usvědčili“, že jsem něco opomenul při prohlídce, já si mohu dovolit jen jednoho a takový spor by byl pro mne naprosto likvidační. Takže už všem zákazníkům, kteří mají auta v záruce, říkám, ať jezdí do jednoho autorizovaného servisu a budou mít klid.
    A věděli jste, že bloková výjimka umožnila autorizovaným servisům používat díly z druhovýroby? Další podpásovka na nás nezávislé.

 

  1. Outsourcing – nesmyslně prodražuje cenu opravy. Žádný klempíř nebo lakýrník vám nedá velkou slevu a vy s tím máte poměrně velké starosti a hlavně odpovědnost. Na vás řve zákazník, když auto není hotové nebo se něco nepovedlo. Přejímání odpovědnosti je cesta do pekel a ani drahé služby nejsou zárukou kvality. Klempířinu jsem si začal dělat sám a schopného lakýrníka hledám léta. Na geometrii jezdím ke známému, kde si ji zpravidla také dělám sám. Asi mám velké nároky, ale nespokojený zákazník mě straší po nocích.

 

Co dál?

Není toho málo. Všechny tyto bolesti cítím daleko víc, protože jsem maličký v porovnání s ostatními. U mě budou spíš lidé očekávat nižší cenu kvůli velikosti, bohužel náklady na provoz rostou každým rokem a s každou novou nabízenou službou o desítky tisíc měsíčně. Jediné východisko v mé situaci vidím v odlišení se. Mám rozjednaných pár projektů, kde je daleko menší konkurence, a možná jedna z těchto cest povede ke kýženému zisku. Bohužel to s sebou nese omezení se na určitý druh oprav a zakrnění v ostatních segmentech.

Druhá věc, která může velmi pomoci, je soudobě zvládnutý marketing na úrovni – hlavně sociální sítě a on-line marketing. To bude moje druhé zaměření pro tento rok. Z dlouhodobého hlediska je pro mne nezávislý servis slepá ulička a nesouhlasím s vašim tvrzením, že doba hybridů a elektrovozů je skrytá příležitost. Před rokem jsem se informoval na technické inspekci ČR o tom, co musím splňovat pro opravy těchto vozidel. Výsledkem je vyhláška 50 § 8 + hromosvody. Dále pak splňovat nároky dle výrobce vozidla, použití přístrojů a absolvování školení. Stát v tomto nemá definováno nic, co by sjednocovalo postupy a nařízení. Pro nezávislý servis je to naprostá utopie.

Snad jsem vás příliš nevylekal, ale toto je můj nynější osobní názor a pohled na celou věc.

Mnoho štěstí přeje
Martin Janda